JAK MŮŽE NĚKDO TAKOVÝ TRÉNOVAT VE FITKU?

     Včera jsem si byla zacvičit v posilovně, kde jsem kdysi začínala a prožila opravdu hodně let. Zažila spoustu dobrého i špatného. Získala spoustu přátel, kamarádů i známých. Po asi třech letech, možná i déle, vím, že mi posilovna velmi chybí a chci zase chodit cvičit. Mou prioritou už není nějaký cíl soutěžit, ani nabrat hory svalové hmoty. Stačí mi, když se budu cítit fajn a dvakrát do týdne mi vyjde čas jít do fitka.

     Občas mě láká fitko více. Nikdy neříkej nikdy. Nikdy nevíme, kam nás vítr za pár měsíců či let zavane. Zda se něco změní. Zda se svému koníčku budete věnovat více. A profese trenéra? Nádherná práce, kdy vidíte, jak se tělo Vašeho svěřence mění, jak je šťastný, že jste to společnými silami dokázali. Největší odměna, kterou může trenér získat.

     Zastávám názor, že trenérem, koučem v jakémkoliv oboru se člověk musí narodit. MUSÍ mít pro to vlohy. A jelikož já jsem se pohybovala v oblasti fitness (vlastně stále pohybuji, i když ne s dětmi aktivně), tak chci poukázat na problematiku v TOMTO oboru. Trenéra ve fitku musí dělat člověk, který má k této profesi cit. Nejen vášeň a říkat, že fitko je můj život. To neznamená ještě, že tomu rozumíte, víte všechno a můžete trénovat. Trenér musí hned při pohledu na člověka VIDĚT. Vidět = vědět, jaký trénink je pro něj vhodný, jaké má zřejmě indispozice už jen z jeho postoje, stavby těla. Trenér se musí umět vcítit do svého klienta.

     Neznamená, že když někdo zhubl 30 a více kilo, že tomuto oboru rozumí. To je přece taková blbost! A mě to uráží. Netvrdím o sobě, že jsem neomylná a skvělá trenérka. To ne. Ale dneska co člověk vidí anebo slyší.. Když mi kamarádka poslala jídelníček od jednoho prý TOP trenéra, řekla mi, kolik za něj zaplatila, šla jsem do mdlob.. Je mi z toho zle. Pán trenér jí tam opsal jednotvárný jídelníček zapáleného kulturisty. Určitě by nikoho z nás nebavilo ráno snídat bílky s rýžovým chlebem, na oběd si dávat vařenou rýži s vařenými kuřecími prsy a k tomu zeleninu, na svačinu pít proteinový nápoj...

     Fitku jsem se začala věnovat v mých šestnácti letech. S kamarádkou jsme byly do fitka zapálené. Shromažďovaly jsme všechny informace, zajímaly jsme se o všechno, o jídleníčky, různé typy tréninků, diety, předzávodní diety. Znaly jsme všechny závodníky a závodnice. Postupem času jsem poznala i spoustu trenérů, kteří již delší dobu patří k naší špičce. Všichni tito trenéři jsou srdcaři. Svému oboru naprosto rozumí. VĚDÍ, co dělají. Nedělají chyby. Mají obrovské zkušenosti.

     Díky svým kamarádům, trenérům a i partnerům kulturistům mám dost zkušeností, znalostí. Tohle všechno jsem potom prohloubila na rekvalifikačním kurzu s Panem Kolouchem. Který byl opravdu velkým odborníkem a vždy dbal na to, aby se z jeho svěřenců stali opravdoví a kvalifikovaní trenéři. Rozhodně by nikdy do tohoto světa nepustil nikoho, kdo tomu nerozumí. Než jsem se stala profi trenérkou, měla jsem za sebou už několik let zkušeností. Po čase jsem si i okusila předzávodní dietu, tréninky a vše kolem závodů. Velkým odborníkem byl i pan Stach, který působil v Praze. Také vychoval spoustu svělých trenérů. Bohužel jsou už oba velikáni v tomto oboru mrtví. Kéž by tu byl někdo, kdo by se jim vyrovnal a dál vychovával KVALIFIKOVANÉ A SCHOPNÉ ODBORNÍKY. Po panu Kolouchovi vše převzala jeho dcera Lenka. Vždy ji velmi chválil a vkládal do ní velké naděje. Věřím, že je na svém místě a dokáže vychovat spoustu trenéru jako její otec.

     Nikdy nepochopím, jak se může stát někdo trenérem v podstatě ze dne na den. Projde si několik hodin teorie, naučí se, jak používat stroje. Projde pár hodinami povinné praxe. To ještě neznamená, že má pro tuto profesi cit, že ví, co má dělat, že ví, jak má sestavit trénink na tělo. Že pozná, že zrovna tato paní by se měla vyvarovat tomuto cviku, že se má zaměřit na určitou partii. Tohle je HLAVNĚ o zkušenostech ne o tom, že jste se někde něco po pár hodinách nabiflovali. Co je to za blbost?! Jsem uražená, protože toto zneuctí práci a zkušenosti těch opravdových trenérů. Co je to proboha za dobu? Takové rychlokvašky. Pochopím to třeba u barmanů, kadeřnic. Tady třeba paní či slečně zničíte vlasy, ale ty dorostou či Vám je může opravit jiná kadeřnice. Ale když se Vám stane úraz? To už tak jednoduché není. A jde přece o zdraví!

     Mně nevadí, že jsou noví trenéři či že se zvětšuje "konkurence". Tady jde o to, že pokud trenér, který nemá dost zkušeností, může svému klientovi ublížit. Snad ani netuší, jak je velmi jednoduché, aby se jeho klient poranil. Jak je to velmi snadné. Stačí se u špatně zvoleného cviku pohnout jinak a ejhle, rupne mu v zádech a už je tu problém. Nestačí se naučit, jak který cvik provést. Nabiflovat se jídelníčky. O to tu přece NEJDE!!! Trenér MUSÍ mít zkušenosti, musí se tomuto oboru věnovat, musí splnit několik hodin praxe.

     Viděla jsem včera jednu slečnu "trenérku". Byla jsem zděšená. Pominu její přístup ke klientovi, hold taky jsem byla mladá. Stačil mi jeden cvik, který mu zvolila. Pán měl očividně velmi oslabené zádové svaly. Jeho celkové držení těla bylo špatné. Hned mi bylo jasné, že do fitka moc dlouho nechodí. Slečna zvolila na záda naprosto NEVHODNÝ cvik. Já jsem ho nikdy necvičila a nikdy jsem ho u nikoho neviděla. Ne že by neexistoval, to ano, ale je vhodný jedině pro pokročilé a zkušené jedince a takoví většinou sáhnou po účinnějších cvicích.

     Pán se měl dle trenérky předklonit, mít rovná záda, ne prohnutá ani zhrbená. V každé ruce měl jednoručky. Když jsem viděla tu váhu, málem jsem šla do mdlob. V každé ruce měl 18 kg. Ruce pokrčené v loktech. A teď měl zádovými svaly přitahovat váhu. Zírala jsem snad s otevřenou pusou. Slečna mu ukazovala, kterými svaly má pracovat. Pán ji po provedení cviku říká, že ale cítil trapézy. A ona na to? "No to si musíte zvyknout. Ono potom časem je nebudete cítit, ale budete cítit ty svaly, které máte." To mi snad už spadla brada. No ano, cítil trapézy, jelikož měl naloženou šílenou váhu. Netahal ji, jak měl, tahal ji jinými svaly. Těmi, které jsou prostě silnější. Okamžitě mu měla jednoručky vzít a dát nižší váhu, když už s ním jela tento, pro mě nesmyslný, cvik. U další série mu potom ukazovala, jak má stát. A pán jí říká: " Ale vy jste mi před tím říkala, že musím mít rovná záda. A vy jste prohnutá." Pamatuji si, co mu na to odpověděla? Stále jsem nevycházela z údivu, tak ty její bláboly šly mimo mě.

     NENÍ ABSOLUTNĚ PŘÍPUSTNÉ, aby začínající cvičil takovéto náročné cviky. A ještě s takovou váhou. Musí mu zvolit ty základní, kde se naučí s LEHKOU váhou ovládat a procítit svoje svaly. A navíc při cviku v předklonu pánovi mohlo velmi lehce rupnout v zádech a bylo by zaděláno na malér. Hodně moc jsem se přemlouvala, abych k nim nepřistoupila a neřekla pánovi, ať se porozhlédne po kvalifikované osobě.

     Vím moc dobře, jak je jednoduché si v posilovně ublížit. Nikdy nikomu jsem naštěstí neublížila. Nikdy se nic nestalo. Párkrát jsem to flákala u sebe. Ještě kdysi dávno v mých sedmnácti jsem se nedostatečně procvičila. Spěchala jsem. Natáhla jsem si ošklivě sval po celé délce od zadku až ke koleni. Trpěla jsem půl roku. Po letech se mi občas bolest ozvala

PROSÍM VŠECHNY, než si zaplatíte trenéra, zjistěte si, jak dlouho se své profesi věnuje. KDE získal rekvalifikaci. A zjistěte si na něj i reference. Zkuste i hledat na netu ;-) Jde o Vaše zdraví. Neriskujte vyhřezlou ploténku, vyhozené rameno, koleno nebo v lepším případě natažený sval.

Hezký den všem,
Alena